Weitersfeld-Sallapulka, Pfarr- und Wallfahrtskirche Maria im Gebirge

První zmínka o farnosti Sallapulka pochází z roku 1299. Zprávy o dvou kamenech s nápisy 1481 a 1491, které se ale nedochovaly, naznačují mnohem starší původ kostela.

Vzhledem k nedostatku písemných pramenů existuje pouze předpoklad, že stejně jako okolní oblasti, utrpěl kostel Maria im Gebirge vpádem českého krále Jana Lucemburského v roce 1328 a Husitů v roce 1427. Během třicetileté války byl kostel vypleněn švédskými i císařskými vojáky.

V roce 1674 nechal probošt kláštera Herzogenburg Anton Sardena rozšířit renesanční poutní kostel. Byla zrekonstruována kostelní věž a chrám dostal nový hlavní oltář.

Se zvyšujícím se povědomím o nedaleké bazilice Maria Dreieichen u Hornu se od roku 1737 počet poutníků na poutním místě Sallapulka začal zmenšovat. V důsledku tohoto poklesu byla uzavřena poustevna. V roce 1783 uzavřel císař Josef II. poutní kostel Maria im Gebirge.

V 19. století zažil poutní kostel znovu vzestup. Díky darům byly v roce 1801 opraveny věže a v letech 1830, 1831 a 1835 renovoán interiér kostela. Během roku 1835 byla zbourána gotická hřbitovní kaple.

Nový hlavní oltář kostela byl vysvěcen 24. září 1854. Z předchozího oltáře se zachovaly sochy Nejsvětější Trojice, Madony, sv. Rosálie a sv. Maří Magdalény a přibyly nové sochy sv. Augustina a sv. Bernarda.

V roce 1859 byl instalován oltář sv. Petra v postranní kapli. V roce 1868 byly odlity dva nové zvony a zakoupeny další dva zvony, aby bylo obnoveno vyzvánění kostela. V roce 1871 postavil Franz Reusch nové varhany.

Během první světové války musely být zvony odevzdány. V roce 1925 bylo možné pořídit náhradní. V roce 1942 musely být zvony znovu odevzdány.

Vzdálenost od objektu

Autobusová zastávka

Restaurace