Praha 1 - Hradčany, kostel Narození Páně, pražská Loreta

Pražská Loreta je pozoruhodnou barokní památkou, poutním místem s bohatou historií. Široké průčelí s hodinovou věží, z níž každou hodinu zaznívají tóny unikátní loretánské zvonohry, jistě neunikne pozornosti žádného tuzemského ani zahraničního návštěvníka, který tudy prochází směrem k Pražskému hradu. Byla by ale velká škoda spokojit se jen s tímto malebným pohledem, jenž se nám otevírá z terasy před Černínským palácem. Ti, kteří, kteří sestoupí až na Loretánské náměstí a projdou branou Lorety, budou příjemně překvapeni dispozicí poutního místa a věříme, že ocení zajímavosti, které jsou zde k vidění.

V ose nádvoří, za loretánskou kaplí, je možno prohlédnout poutní kostel Narození Páně - jeden z nejkrásnějších zachovaných rokokových interiérů v Praze. V sobotu odpoledne se zde rozeznívají barokní varhany v pravidelných koncertech pro návštěvníky. Hudba ostatně provází příchozí po celou dobu jejich návštěvy v Loretě - každou hodinu se celá budova rozezpívá mariánskou písní zvonkohry, ve svátky místní varhaníci hrají dokonce na klaviatuře zvonkohry celé skladby duchovní hudby.

Kostel Narození Páně

Do stavebního vývoje Pražské Lorety zasáhla v 1. pol. 18. století významná rodina architektů – Dientzenhoferové. Starší Kryštof započal dvoufázovou přestavbu kostela a navrhl západní průčelí celého komplexu, které po jeho smrti r. 1722 dokončil s drobnými úpravami jeho syn Kilián Ignác (je také autorem řešení terasy s balustrádami před průčelím). Kryštofův nevlastní syn J. J. Aichbauer dokončil r. 1735 závěrečnou přestavbu kostela, kterou financovala (stejně jako většinu vnitřního vybavení) Marie Markéta hraběnka Waldsteinová, roz. Czernínová z Chudenic.

K vysvěcení došlo 7. 6. 1737, ale práce v interiéru pokračovaly až dokonce r. 1738. Hlavní oltář zdobí údajná replika renesančního obrazu (snad z okruhu F. Lippiho) Adorace Ježíška v tepaném rokajovém rámu a plastiky sv. Josefa, Jáchyma, Boha Otce a andělů z ruky M. Schönherra (1701 – 1743). V chóru jsou umístěny dva postranní oltáře sv. Felicissima a sv. Marcie s velkými relikviářovými vitrínami.

Protějškové boční oltáře v lodi nesou prvotřídní rokokové malby sv. Apoleny a sv. Agáty z ruky A. Kerna (1709 – 1747), které po stranách doplňují rovněž velmi kvalitní sochařské dvojice andílků od R. Prachnera.

Původní varhany mistra L. Spiegela, pořízené nákladem Eleonory Karolíny hraběnky z Lobkowicz r. 1718 nahradil v letech 1734-38 nový nástroj mistrů F. Katzera a K. Weltzera z Králík. Fresky Narození Páně a Klanění sv. Tří králů jsou dílem J. A. Schöpfla (1702 – 1772) a kvalitativně nedosahují úrovně malby třetího klenebního pole nad chórem se scénou Obětování Krista v chrámu, která vyšla z ruky V. V. Reinera (1698 – 1743).

Vzdálenost od objektu