Suchdol-Jednov, kostel Navštívení Panny Marie

Bohoslužby



Pravidelné bohoslužby (aktualizováno 17. 5. 2013) (iBohosluzby.cz ):

Ne
8:00
, celý rok, každý týden
Út
7:30
, celý rok, každý týden
17:45
, zimní čas, každý týden, každý třetí pátek v měsící dětská bohoslužba
18:00
, letní čas, každý týden, každý třetí pátek v měsící dětská bohoslužba
So
17:15
, zimní čas, každý týden, s nedělní platností
So
18:00
, letní čas, každý týden, s nedělní platností

Informace



Naše farnost leží v prostoru Drahanské vrchoviny. Drahanská vrchovina až do 13. století zůstala neobydlenou oblastí, kterou procházelo jen několik obchodních cest. Díky nepříznivým klimatickým podmínkám a velké vzdálenosti od historických center zůstal tento kraj plný kopců, údolí, hlubokých lesů, potoků a mokřadů a hlavně větrného podnebí s neúrodnou půdou drsným prostorem pro každého obyvatele. První osadníci přicházejí kolonizovat náš kraj během 14. století a z hlubin času se během středověku vynořují první jména našich vesnic: Suchdol, Lipová, Dešná, Štěpánov. Velmi postupný rozvoj této oblasti, kde žít znamenalo najít vodu, vymýtit les, udělat první políčko, postavit první dřevěnou chýši a modlit se aby člověk přežil do dalšího dne, byl zastaven během třicetileté války. Ta zničila několik vesnic, zahubila spoustu obyvatel a země se stala zase zpustlou. V 17. století začalo nové osídlování a obnovování vesnic a polí, během kterého dostal náš kraj podobu, kterou má v podstatě dodnes. Noví kolonisté byli národnostní směs českých a německých obyvatel, což je dodnes patrné na příjmeních mnoha místních rodin i místních názvech. V této době se začíná psát i historie našeho kostela. První domky v Jednově byly postaveny na lesní mýtině, kde bylo pastvisko pro panské vepře. Koncem 18. století je tam dali postavit pro dělníky na statku majitelé suchdolského statku. Tak jako je voda nezbytným základem pro jakýkoliv život, je voda spojena se vznikem tohoto chrámu. Byla zde velká bída o vodu. Jediný pramen zásoboval celou osadu. Pramen, který vyvěrá pod oltářem měl pro život našich předků neocenitelný význam. Tak úcta k tomuto místu, kde voda nevysychá ani v parném létě, vedla k vděčnosti Bohu za tento dar. Podle legend, došlo díky této vodě i k několika zázračným uzdravením. Z vděku za tato uzdravení byla na stromě nad pramenem nejdříve umístěna dřevěná socha Bolestné Panny Marie (Pieta). Zdejší mlynář Martin Kroutil pak opravil studánku a postavil nad pramenem mariánskou kapličku. Úcta k tomuto místu rostla a přicházeli i poutníci ze širokého okolí se svými prosbami. Proto bylo rozhodnuto o postavení kaple, jako části budoucího kostela. Novou kapli po zbourání kapličky zbudoval klášter sv. Kláry z Olomouce, majitel suchdolského panství. V prvé etapě byla nad studánkou postavena nová kaple, jako presbytář budoucího chrámu. Do nové kaple byla přenesena Pieta, dočasně umístěná během stavby ve farním kostele ve Ptení. Stavba kaple byla zahájena r. 1763 a dokončena roku 1765. Kaple zůstala v tomto stavu půl století, tedy až do r. 1807. Duchovní správu vedli od roku 1769 kněží z Konice, kam byl Jednov – Suchdol přifařen. Roku 1784 byla v Jednově zřízena lokální kuracie (lokální kaplan). Lokálie nebyla samostatná, ale patřila pod farnost v jiné obci-Konici. Od roku 1843 byla zřízena samostatná fara, k níž byly přifařeny vesnice, jak je známe dnes: Suchdol-Jednov, Klárky, Hrochov, Labutice, Lipová, Seč. Matriky pro tyto obce a osady byly vedeny v Suchdole – Jednově od roku 1785. Roku 1782 byl reformami Josefa II. zrušen řád sv. Kláry a na dokončení stavby nebyly finance. Teprve v letech 1807 až 1810 proběhla dostavba kaple na plnohodnotný kostel a přitom byla take vybudována fara. Věž a průčelí kostela mělo poněkud jinou podobu, než známe dnes. To vše bylo budováno z prostředků náboženského fondu a pomocí různých dárců. Zvony daroval kostelu roku 1830 sedlák z nedalekého Lutotína, jako poděkování za uzdravení své manželky. Další dárcové nechali zhotovit v Tyrolsku roku 1870 dvě sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje a o rok později také sochy sv. Martina, sv. Floriána, sv. Štěpána a sv. Vavřince. Většího rozkvětu se místnímu chrámu dostalo poté, co se roku 1873 stal majitelem panství rod Lichtensteinů, který velmi podporoval stavby a opravy kostelů. Byl odstraněn starý oltář a roku 1899 nahrazen nynějším, který byl o hlavní pouti 2. července 1899 posvěcen za účasti sedmi set věřících. Byla opravena a rozšířena fara a zvětšen místní hřbitov, pořízeno bylo také množství bohoslužebných potřeb. Význam tohoto poutního chrámu dokazuje množství poutníků, které jej každoročně navštěvovalo. Například roku 1891 to bylo šedesát poutních procesí z širokého okolí, téměř ze všech vesnic a městeček v okruhu třiceti kilometrů. Roku 1904 byla postavena nová vodní kaple nad studánkou u silnice a to v podobě, která se dochovala dodnes. Do této nové vodní kaple byl vyveden původní pramen, který vyvěrá přímo pod hlavním oltářem. Po několika letech příprav započala roku 1911 přestavba průčelí kostela s novými sochami sv. Františka a sv. Benedikta a také věž získala dnešní podobu. Během první světové války v roce 1916 byly pro válečné účely zabaveny zvony nejen v kostele, ale i v kaplích okolních vesnic. Tato ztráta byla nahrazena až v době první republiky roku 1923 pořízením tří nových zvonů. Tyto nové zvony plnily své poslání jen necelých dvacet let. Roku 1941 byly taktéž zabaveny pro výrobu válečného materiálu a trvalo téměř třicet let, než kostel získal zvony nové, které byly roku 1969 zavěšeny a posvěceny a zvoní dodnes. Téměř 250 let je náš kostel součástí životů generací našich předků a prožil s nimi doby zlé i dobré. Vždycky byl místem, kde lidé hledali útěchu a naději pro své životy od kolébky do hrobu. Dá Bůh, že tomu bude tak i nadále. 



 



Poutě:



1.května - pouť dětí a mládeže. Na tuto pouť připutuje (převážně pěšky či na kolech) nejen z blízkého okolí vždy kolem 250ti dětí a mládeže, pro které je nachystané občerstvení a různé hry a soutěže na hřišti. Mše sv. začíná v 10:00 a pouť končí ve 14:30 májovou pobožností.



Hlavní "velká" slaví se 1. neděli v červenci, "malá" pouť následující neděli, Porciunkule - v neděli blíže k 4. 8., pouť v neděli blíže svátku Narození Panny Marie (8. 9.) a pouť nemocných – slaví se blíž památky Panny Marie Bolestné (15.09.).



Mše sv. o poutích: 7:30 - 9:00 - 10:30.


Vzdálenost od objektu

Železniční stanice

4 km (Stražisko)

Autobusová zastávka

200 m

Nejbližší ubytování
Odpočiňte si u nás!

Nejbližší zajímavosti
Zastavte se u nás!

Turistický region Střední Morava a Jeseníky

K poznávání Střední Moravy patří neodmyslitelně hrady, zámky a historické památky města Olomouce. Centrum regionu Olomouc je vyhledávané nejen pro množství památek, z nichž sloup Nejsvětější Trojíce v centru města je památkou UNESCO, ale také pro typické gastronomické speciality. Zatímco Jeseníky jsou spojeny s horskou přírodou a množstvím sportovních aktivit. K vyhledávaným místům patří Zlaté Hory, které lákají originálním skanzenem se zlatorudnými mlýny a poutním místem „Maria Hilf“. Hojně navštěvovaným místem je lázeňské město Jeseník. Specifickou oblastí je Osoblažsko neboli „Slezská Haná“ na severozápadě Moravskoslezského kraje. Jedná se o jednu z nejchudších a nejméně osídlených oblastí Česka, která se ovšem může pyšnit krásnou přírodou, osoblažskou úzkokolejkou, zámkem ve Slezských Rudolticích a řadou unikátních kulturních památek.

Střední Morava, Jeseníky-západ

Nevybrali jste?
Nevadí, zde máte několik dalších možností!

Hodnocení

z celkového počtu 0 recenzí.
Toto místo zatím žádný z uživatelů nehodnotil, buďte první a podělte se s ostatními o vaši zkušenost.