Libice nad Cidlinou, kostel sv. Vojtěcha

Informace

Historie poutního místa
Na samém okraji naší diecéze, nedaleko soutoku Cidliny s Labem, pod kopcem Oškobrhem se kdysi nacházelo prastaré sídlo rodu Slavníkovců (z kmene Charvátů) s vodním hradem a třemi kostely. Téměř nic dnes neupozorní kolemjdoucího na to, že se v těchto místech rozkládalo kdysi kvetoucí centrum mocného charvatského rodu Slavníkovců, který ovládal území východních Čech, a z něhož vzešli hned na prahu našich dějin dva světci, kteří přesáhli svým významem hranice vznikajícího Českého státu a stáli u zrodu formující se křesťanské střední Evropy - svatí Vojtěch a Radim. Charvátská knížata, která politicky soutěžila s Přemyslovci, měla své centrum na Kouřimi, ale jedním z důležitých hradišť byla také Libice - hradiště nížinného typu uprostřed blat. (Řeka Cidlina totiž protékala těsně kolem hradiště a teprve později se její koryto ustálilo na dnešním vzdálenějším místě.) Před polovinou desátého století byla Kouřim násilně vyvrácena. Centrum charvatského panství spolu s vládou nad ním se tak přeneslo na Libici, kde vládl kníže Slavník, blízký příbuzný kouřimského knížete.
Přesný rozsah charvatského panství neznáme, neboť jeho vymezení, jak nám ho podává Kosmova Kronika česká se zdá být většině historiků nadsazené. (Kosmas vymezuje toto panství pomezními hrady Chýnovem, Doudleby a Netolicemi na straně jižní, na východě Litomyšlí, na severu Kladskem a na západě Osekem při Mži.) O politických ambicích Slavníkovců a o jejich nezávislosti na centrální moci svědčí mimo jiné i ražba vlastních mincí.
Od osmdesátých let 10. stol. pracovala totiž na Libici mincovna. Archeologům se ji však zatím nepodařilo nalézt. Denáry s opisem LIVBVZ (Libice) jsou nejstarším dokladem jména tohoto hradu. (V svatovojtěšských legendách toto jméno vůbec uvedeno není a další zmínku o něm máma až o více než sto let později u Kosmy.) Počátky slavníkovského mincovnictví spadají až do období po smrti knížete Slavníka.
Jeho syn Soběslav razil nejen vlastní denáry, ale i jeden typ společně pro sebe a svého bratra biskupa Vojtěcha, na němž můžeme nalézt opis HIC DENARIUS EST EPI. (episcopi) ET LIVB DVC ZAIZLAOO (et Liubicensis ducis Zobezlai), tzn. Tento denár je biskupa a libického knížete Soběslava. Později měl sv. Vojtěch i svou samostatnou minci. Kdybychom tehdy navštívili libické hradiště, našli bychom jeho obyvatele v čilém stavebním ruchu. Vlastní hradiště, dnes okrouhlá vyvýšenina západně od obce, vzniklo i s předhradím, dnešní vsí, už koncem 8. stol., ale v první polovině 10. stol. došlo k jeho zásadnímu přebudování.
O jeho politickém, hospodářském a správním významu svědčí např. existence tří kostelů. V předhradí stál kostel Panny Marie, v němž byl sv. Vojtěch patrně pokřtěn a na jehož oltář byl jako chlapec ve své nemoci položen s prosbou o uzdravení (srov. článek o sv. Vojtěchovi v tomto čísle IKD). Tento kostel přetrval po mnohá léta a po četných přestavbách zanikl až v době josefínských reforem koncem 18. stol., tedy vzhledem ke své dlouhověkosti poměrně nedávno.
Na jeho místě byla později vybudována fara. Mnohem složitější jsou dějiny druhého libického kostela, který se do dnešních dob zachoval v goticko - empírové podobě. Jde o kostel sv. Vojtěcha, jenž byl původně zasvěcen sv. Jiří. I jeho původ kladou mnozí badatelé do dob slavníkovských. Nás však bude nejvíce zajímat třetí, dnes již neexistující libický kostel, který byl nehonosnější stavbou celého sídla. Jeho patrocinium není známo.
V jeho těsné blízkosti se nacházel dřevěný roubený poschoďový knížecí palác. Kolem poloviny 10. stol. začala radikální přestavba vnitřního libického hradiště. Archeologické nálezy dokazují, že došlo k navážení terénu pro zbudování nových staveb, kvůli zpevnění podkladu pro základy. Začalo se zde budovat nové hlavní sídlo charvátské moci.
Přestavba probíhala v duchu moderních trendů tehdejší doby. Nový kostel byl jednolodní s příčnou lodí (transeptem) a půlkruhovou apsidou (obr. 1). Šlo vůbec o první stavbu tzv. otonského stavebního stylu (podle vládnoucí císařské dynastie Otonů) v našich končinách. Do našich dob se z něj zachovaly pouze nepatrné zbytky základového zdiva a vyhloubeniny po základech.
Kostel byl zřejmě stavěn v letech 955 - 962 a posvětil ho při své návštěvě na Libici misijní biskup Adalbert, který také při té příležitosti biřmoval sv. Vojtěcha (viz též předchozí článek). Při přemyslovském útoku 28. 9. 995 byl libický palácový areál zcela zdevastován. Zničený kostel, před nímž byli Slavníkovci pobiti, zůstal již neobnoven, avšak na místě někdejšího slavníkovského paláce došlo po čase k vybudování nového palácového objektu.
Přemyslovci totiž přebudovali Libici na svůj správní hrad. Domněnka, že Libici dostali od Přemyslovců za svou pomoc při vyvraždění Slavníkovců Vršovci, není dostatečně podložena. Později se však život z hradního centra přesunul do podhradí a od 13. stol. je Libice v písemných pramenech zmiňována již jen jako pouhá ves.

Mgr. Petr Polehla

Poutě a pobožnosti
Hlavní pouť: neděle po 23. 4. - sv.Vojtěch